Výlet: Návarov, Bozkovské jeskyně, Jizerské podhůří

Výlet z Návarova přes Bozkovské jeskyně, Bozkov a přes Jesenný zpátky.

Byl jeden z těch dnů, kdy by sluníčko zahnalo smrtelníka do králičí nory, neb si jinak spálí plešku. Jeli jsme do vytyčeného cíle jménem Návarov. Ten navigace jaksi nezná, takže jsme po letech odkázáni na mapu, a s tou je veselo. Do Železného Brodu  pohůdka, za necelou hodninku a půl. I Jílové trefíme podle plánu. Pak máme směr a to je vše.  Tak jedeme za nosem, a náhle ouha, jsme zpátky na hlavní R10 na Tanvald :). Otočka. Rady místních, tam zpátky tam zpátky, až konečně, Náááávarov!

Parkujeme u mostu přes Kamenici, obklopeni stromy. Zdraví nás turistické ukazatele a obří penzion na prodej. Naplánováno 15km, vyrážíme po červené. Ta nás vede podél řeky Kamenice, která je báječně průhledná a zabarvená do modrozelena. Provází nás fantaskní vůně lesa a zákruty uzoučké cesty jsou zábavné. Les je smíšený a tak se občas povede zahlédnout mezi zelenými lístky sluníčko. Leckajaká holčička by řekla: "Romantika jako kráva!", já bych to nicméně okomentoval takto: "krásný". Kdesi po cestě (tak 2km od výchozího Návarovského mostu) se na druhém břehu objevuje jakási vybydlená, opuštěná budova. Takhle z dálky vypadá jako obří králíkárna, ale to asi nebude ono :)

Protože se ťape podél řeky (a ještě navíc po proudu, není to vážně moc náročná část. Až těsně před jeskyněmi se terén začne mírně zvedat, a tak se človík v bezmála 30 °C docela zahřeje. Parciální cíl - Bozkovské jeskyně) je nakonec dosáhnut. 

Očekává nás monstrózní předsálí, v němž jsme  nepříliš nadšenou dámou zkásnuti o 200,-. Prohlídky jsou časované  po půl hodině (tuším). My jsme šli shodou náhod na prohlídku v půl jedné, tedy asi 3minuty po zakoupení lístku, sweet. Ujal se nás energický mládenec hluboce rozumějící horninám a byla to s ním docela zábava. Prošli jsme nejdříve nové a  poté staré jeskyně a on nám ukazoval unikátní žilky křemene, které se v dolomitu vyskytují. K nahlédnutí byly stalagmity, stalagtity i stalagnáty. 

Mnohé z nich svým vzhledem připomínaly vodopády. Pak jsem se teprve dozvěděl, že tvorba jednoho milimetru takového objektu trvá kolem 40 let. To pak znamená, že demonstrované stalagtity jsou i několik tisícovek let staré! Není to paráda? Já se rád podívám takhle dávno do historie. Stalagmity na místě často tvořily objekty, které jejich objevitelům připomínaly artefakty bežného světa. Takto jsme měli možnost spatřit perníkovou chaloupku, několikero čertů, a různé další veselosti. Dalším velice estestickým zážitkem v jeskyni byla jeskynní jezírka, které byla stejně půvabná jako ty, které jsem viděl na Islandu. Průzračná namodralá barva byla k nepopsání skvělá. 

Po jeskyni následoval jeden Rohozecký ležák v přilehlém občerstvení, a ten byl nejlepší na světě.

Pak ještě rychlá zastávka na Bozkovském náměstí, kde stojí krásný kostel, a návštěva přilehlé hospody. Desítkový Bernard se Rohozci nemohl ani zdaleka rovnat. Cestu zpátky jsme zvolili po žluté ( byla nejkratší). Ta už tak libózní nebyla. Vedla velkou svou částí po silnici, a na ní nás škvařilo sluníčko. Až poslední cca čtvrtina vedla lesem, uff.

Podtrženo sečeteno: 13 km pohodového courání podél řeky vystačí na celodenní výlet. Hlavní atrakcí jeskyně v Bozkově a Trosky hradu v Návarově. Pokud budete mít možnost, volte cestou zpátky jinudy než po žluté.

:-)K*