Dolní Světlá, Krkavčí kámen, Jonsdorf, Friedrichshöhe, Nonnenfelsen, Luž, Chata Luž, Horní Světlá.
Takovýhle krásný okruh jsme si tam tentokrát střihli. Hlavní motivací pro výlet byla majestátní hora Luž, se svými takmer 800m nad mořem nejvyšší vrchol Lužickýh hor.Trasa to pro mě byla zajímavá i v tom, že z vyšších bodů bylo vidět jak do Polska, tak do Německa a Čech.
Odstartování z Hradčanské v 8, následovala decetní snídaňka někde na benzínce u Liberecké dálnice. Borůvkový koláč neměl chybu až na to, že byl z McDonnalds :). Pak následují dvě hodiny svěží rychlojízdy (jak to jen se skoro 20let starým Kořkovozem jde). Jestli na tenhle výlet pojedete, jeďte takto: Praha - Liberec - Jablonné - Mařenice - Dolní Světlá, je to nejrychlejší.
Ale to už jsme na místě. Po lehkém bloudění jsme projeli Dolní Světlou tam a zpátky, až nám nějací dobrosrdeční místní (sedící u stolku zahrádky hospody a mastící karty) řekli, že může Kořkovůz stát přímo před hospodou. Inu, to vybízelo k tomu, abychom výlet zahájili svěží 11kou (rozuměj svijanskou!).
Pokračujeme podle vytisknutý mapky po zelené přes hraniční přechod Jonsdorf. Ještě před překročením hranice se vydáme dvě minutky na prohlídku Krkavčího kamene. Z něho se vyklube překrásná do hněda zbarvená členitá skála a mě hned napadne, že to je správné lemování pro hranici :).Tam naše kroky zláká vykukující skalní město Friedrichshöhe, a tak poněkud měníme původní plán. Lesy lužických hor jsou smíšené, chvílemi listnaté, a tak je jejich vůně zase o hodně jiná než u Kamenice minulý týden.
V lese za německou hranicí mezi stromy vykukují skvostné skalní útvary a našinci se zachce fotit. To samozřejmě moc nefunguje, neb les je tmavý a na obloze světle šedé mraky. Tj. přesvícení a obrázky nestojej za nic :). Pak se stezka stočí na Nonnenfelsen. A tam nás čeká něco překrásného. Obrovský skalní útvar zachraňující útulnou restauraci a srdcervoucí výhledy na Jonsdofr a skalnaté vršku okolního lesa. Už jen kvůli tomu stojí se tam vypravit!!
Stezka se pak vine podél hranice až k Luži. Polezeme na ni z německé strany, takže se vlastně škrábeme na Lausche.Výstup nám tak zdravě zatopí a trochu zrudneme v obličeji. Když nás ale po několika málo minutách předjede skupinka cyklistů směřujícíh vzhůru, je mi z našeho fyzického stavu smutno :).
Horní plošina na Luži poskytuje panoramatický výhled do všech zemí na trojmezí. Zvláštní a krásné jsou okolní špičaté a osamoceně do krajiny trčící hory (Klíč, Velký Buk, Čihadlo a další). Ty český vrchovinky jsou přece krásný!
Chvíli zíráme na krajinky, ale pak už šupajdy dolů. Klikatá kamenitá stezka, která v rámci rychlosti svádí brát to přímo kolmo dolů (nikoliv v klikatícím se směru).Tam to samozřejmě značně klouže, a tak začneme zase být poslušní.
Cesta dolů z Luže probíhá v klídku, není to už do Horní Světlé daleko, a tak se na chatě Luž, kde se klábosí u pivka a hraje se na kytaru, nacpeme zmrzlinkou.
Na rozloučenou pak, už zpět v Dolní Světlé potkáme mastodontního kozla, který nám svým puchem cestu pěkně zpříjemní :)
pěkný :)
ReplyDelete