Bruslařský výlet na Lipno

O víkendu 21.- 23.6. jsme se dohodly s holkama, že vyrazíme na dámskou jízdu na brusle na Lipno. Nakonec jsme vyrazily ve čtyřech - Já, Kris, Jana a Katka. Sraz byl na Andělu, kde jsme nakoupily nezbytné zásoby jídla a alkoholu :). V půl šesté jsme vyrazily směr České Budějovice - Český Krumlov a konečně Lipno nad Vltavou. Cesta, která měla původně trvat necelé tři hodiny, nakonec trvala čtyři díky zácpě v Praze a zmatené Tereze (navigace), která si myslela, že dálnice D3 do Budějic je již dostavěná :)
Po příjezdu jsme se ubytovaly v prostorném apartmánu na Chatě Lanovka, který je až pro 8 lidí, čili místa byla hafo. Daly jsme uvítací lahvinku vínka ve třech ( Katka vůbec nepije) a šly spát natěšené na bruslařský zážitek.

Ráno bylo zamračeno a víceméně chladno, což nás překvapilo, neb jsme očekávaly sonne. Nicméně jsme se oblékly do sportovního, vzaly brusle a vyrazily. Já s tím, že pro jistotu beru opalovací krém, kdyby náhodou vysvitlo. Došly jsme do přístavu, kde stezka začíná. Ale ouha, nikde není ani sebemenší značení, že tam stezka vůbec vede. I přesto jsme vyrazily směr Frymburk. Ze začátku byla cesta trošku z kopce do kopce, ale podél Lipna to byla jízda jako v pohádce. Jana, jelikož měla v průměru o jeden centimetr větší kolečka než já, nám hned ujela s Katkou v závěsu. Já s Týnou jsme se rozbruslovaly pro jistotu pomaleji. Bruslařů po cestě moc nepotkáváme, jen sem tam někdo v protisměru. Zkouším je zkusmo pozdravit, ale téměř nikdo mi neodpovídá, tak na to kašlu. Když jsme dolely do Frymburku (asi 9 km), všimly jsme si, že je tam přívoz. Nicméně cyklostezka pokračovala dál, a tak jsme ji následovaly. Po průjezdu vesnicí, začal být terén kopcovitější a  jeden kopec dokonce nemohli vyjet ani cyklisti! V tu chvíli jsem si pomyslela, že je asi něco špatně, když se jede takhle do kopce, určitě to pak bude hodně z kopce. A taky že bylo! Jana s Katkou byly někde v trapu, tak jsme s Týnou kousek ťapaly dolů po trávě a pak si to teprv pustily, byla to teda jízda. Moje brusle nemají brzdu, čili brzdit se nedá nijak a z kopce to fičí málem rychlejc jak v autě :) Holky na nás čekaly za dalším kopcem kde byla mapa, ovšem úsek, který jsme měly jet tam vůbec nebyl. Ještě jsme zkoušely chvíli jet ale nedalo se to, stezka nadobro zmizela. Vrátily jsme se tedy zpět do přístavu, opět přes šílené kopce (v jednu chvíli jsem brusle sundala a šla pešky). V přístavu jsme zjistily že opravdu musíme jet přívozem přes Lipno a tam, že snad stezka pokračuje. Daly jsme zmrzku (vanilkovo-kaktusová, mňam!) a vykouklo slunce a začalo pražit jako o závod. Všechny holky na mě spoléhaly, že mám krém a natřeme se. Díky mojí děravý palici zůstal krém na chatě a my byly odkázaný na to, že slunce snad nebude pálit moc.

Když jsme přejely přívozem na druhou stranu, tak jsme zjistily že stezka vede až od Přední Výtoně a do ní je to 3 km po silnici, kde jezdí auta. Z toho jsme moc nadšené nebyly. Jana s Katkou se rozhodly jet a my s Týnou nasadily boty a šlapaly. Po úvodním kopci to vypadalo na táhlou rovinku, tak jsme se taky odhodlaly a asi 2 km jely na bruslích. Aut naštěstí nejezdilo moc, takže se to dalo. Z Výtoně do Lipna už vedla parádní stezka, pěkně lesíkem a podél Lipna. byla sice lehce vlnitá, ale to nevadilo. Jen moje nohy už cítily únavu a tak jsem se za ostatníma táhla asi kilometr.  po Asi pěti km jsme dojely na přehradu, z které to bylo do Lipna nad Vltavou už jen 2 kiláčky a opět z kopce do kopce. Těsně před Lipnem, najednou slyším holky jak něco volají a ono to bylo:" Pozooor koleje". rychle jsem sjela do trávy, jimak by to byl pěkný tygr :) Samozřejmě značka široko daleko žádná :(
Podtrženo sečteno, stezka kolem Lipna není kolem dokola, jak bylo avizováno na internetu, ale pokud se přežijí 3 km po silnici, tak je parádní. Prý se jednou dostaví. Doufám, že tam přidají i  značení, jinak je to trochu zmatek.

Jelikož bylo ještě brzdy odpoledne, rozhodly jsme se jít na bobovou dráhu, kterou jsme měly prakticky hned za chatou. Pro mě byla dráha trochu zklamání, protože to nejelo tak rychle jak bych si představovala, ale dlouhá teda byla.
Po dráze, jelikož byl čas, jsme se rozhodly vyrazit na Stezku mezi korunami stromů. Což je něco jako rozhledna ze dřeva postavená na kopci jménem Kramolín (v zimě se na něm lyžuje). No nahoru je to celkem krpál, pěkně přímo strmě do kopečka. Nahoře nás ale čeká zahrádka, kde svlažíme žížu kofčou a pak už se vydáváme na Stezku. Katka to moc dobře nenese, protože jak nám oznámí, má strach z výšek.

 Cestou na stezku se jde po dřevěné konstrukci, kde je možno překonávat překážky různé obtížnosti, z čehož jsme my tři nadšené. Výhled z vrcholu je parádní a jízda dolů tobogánem je pak krásná tečka. Týna s Katkou ještě sjedou Kramolín na terénních koloběžkách. My s Janou jdeme pěšky a cestou obdivujeme kolaře, kteří Kramolín sjíždí na horských kolech, ne po asfaltu, ale pěkně pod lanovkou.

Večer dáme jeden a půl litr vína opět ve třech a v deset už padáme únavou. Na druhý den jsou totiž v plánu zase brusle. Večer zjistíme, že rajče je proti nám bledá tvář!, no snad se příště s tím krémem zadaří:)
V neděli je obloha jako vymetená a my už v devět ráno obouváme brusle a vyrážíme směr Přední Výtoň. Protože v noci pršelo, je stezka místy mokrá a to se pak nejde vůbec odrážet a pěkně to klouže i tak, obzvláště v lese, kde jsou  kaluže. V Přední Výtoni jsme nezvykle rychle a dáváme zmrzku na osvěžení (je pěknej pařák). V mezičase ještě zkouším Janiny brusle, je to teda velkej rozdíl, už se nedivím, že jí to tak frčí! Cesta zpátky do Lipna už je v pohodě a protože jsme zplavené, rozhodneme se pro koupel v Lipně. Lipno je překvapivě jako kafe (krom nás se koupali jen dva lidi) a před dlouho cestou domů příjemným osvěžením.

Protože domů vyrážíme včas, rozhodneme se dát si oběd v Českém Krumlově. V Krumlově zrovna probíhají slavnosti pětilisté růže a proto je tam spousta lidí. Trochu procouráme centrum a zakotvíme v pizzerce, kde mají sice malou, ale zato vynikající pizzu. Na závěr ještě zajdeme na zmrzlinu ze zmrazeného ovoce,  a pak už hurá domů. Tereza zase blbne ale my už víme a zmást se nenecháme. Před Benešovem nás asi na hodinu zdrží kolona, ale to už nás z míry nevyvede a nadšené z perfektního víkendu dojíždíme do Prahy.